Rozhovor s diabetoložkou MUDr. Chrástovou: Diabetes bez mýtů, strachu a zákazů

Na úvod pár mýtů k zamyšlení...

Mýtus: Když mě nic nebolí, cukrovka mě neohrožuje.
Realita: Cukrovka často dlouho nebolí, a právě proto je potřeba ji hlídat.

Mýtus: Jakmile začnu s inzulinem, znamená to konec a selhání.
Realita: Inzulin je často jen další krok k lepší kompenzaci a ochraně zdraví. Zejména moderní druhy inzulinu posledních let.

Mýtus: Potraviny označené jako „diabetické“ jsou automaticky zdravější, vhodné pro diabetiky.
Realita: Rozhoduje složení a množství, ne nápis na obalu.

Mýtus: Diabetická a redukční dieta je přísná a dlouhodobě neudržitelná.
Realita: Smyslem je rozumný, dlouhodobě zvládnutelný jídelníček, ne dieta.

Mýtus: Musím se dostat na „ideální“ BMI, jinak léčba nemá smysl.
Realita: I malý úbytek hmotnosti může mít velký pozitivní vliv na cukrovku.

Mýtus: Glukometr je hlavně pro lékaře.
Realita: Glukometr (nebo senzor) je především nástroj pacienta, jak zkrotit cukrovku a být více v klidu.

Mýtus: K diabetologovi musím přijít jednou za tři měsíce a mezitím nevím, co se se mnou a cukrovkou děje.
Realita: Moderní péče umožňuje sledování i komunikaci mezi kontrolami.

Mýtus: Senzory jsou jen „čipy“ pro vybrané pacienty.
Realita: Kontinuální měření má jasná pravidla úhrady a může výrazně pomoci správně vybraným pacientům.

Zajímá vás, jaká je realita života s diabetem? Přečtěte si rozhovor s naší diabetoložkou MUDr. Chrástovou

1. Paní doktorko, co si máme pod pojmem cukrovka vlastně představit?

Cukrovka neboli diabetes mellitus není jedno jediné onemocnění. Ve skutečnosti jde o velmi různorodou skupinu onemocnění, která mají společné to, že je u nich porušena regulace hladiny cukru (glukózy) v krvi.

Cukrovka se může objevit v jakémkoliv věku, od malých dětí přes těhotné ženy, dospělé v produktivním věku až po seniory.

Liší se nejen věkem vzniku, ale také příčinou, průběhem, způsobem léčby i tím, jak cukrovka ovlivňuje každodenní život. Proto ke každému pacientovi přistupujeme individuálně a léčbu vždy přizpůsobujeme konkrétní situaci, životnímu stylu i dalším onemocněním.

Zjednodušeně rozlišujeme dva nejčastější typy cukrovky – 1. a 2. typu.

U cukrovky 1. typu hraje zásadní roli autoimunitní proces. Imunitní systém omylem napadne vlastní buňky slinivky břišní, které produkují inzulin. Tělo si tak přestane inzulin vytvářet a pacient je na jeho podávání odkázán od začátku. Tento typ se často objevuje u dětí a mladých lidí, ale může vzniknout i v dospělosti. Vznik nesouvisí se životním stylem.

U cukrovky 2. typu je situace odlišná. Tělo si inzulin zpočátku vytváří, ale nedokáže ho správně využít (tzv. inzulinová rezistence) a postupně ho může být i nedostatek. Tento typ je velmi často spojen s nezdravým životním stylem, zejména s nadváhou, nedostatkem pohybu a nevhodným stravováním. Důležitou roli hraje ale i genetická výbava jedince. Objevuje se převážně v dospělosti a vyšším věku, ale dnes se bohužel stále častěji setkáváme i s mladšími pacienty.

2. Jaké jsou první příznaky diabetu, kterých by si měl člověk všimnout a nepodceňovat je?

První příznaky cukrovky mohou být zpočátku nenápadné a často se rozvíjejí postupně, zejména u diabetu 2. typu. Přesto existují signály, které bychom neměli přehlížet.

Mezi nejčastější časné příznaky patří:

• časté močení, zejména v noci,
• výrazná žízeň a pocit sucha v ústech,
• únava, vyčerpání, snížená výkonnost,
• nechtěný úbytek hmotnosti (typicky u diabetu 1. typu),
• zvýšený hlad,
• rozmazané vidění,
• pomalé hojení ran, drobných poranění nebo infekcí,
• opakované záněty (např. močové, kožní, kvasinkové).
  

U diabetu 1. typu se příznaky obvykle objevují rychle a výrazně, někdy během dnů až týdnů.
U diabetu 2. typu mohou být potíže dlouho mírné nebo zcela chybět, a onemocnění je proto často zachyceno náhodně při preventivním vyšetření.

3. Kdo by se měl nechat na diabetes preventivně vyšetřit? Existují rizikové skupiny, které by měly být obzvlášť opatrné?

Preventivní vyšetření by měli absolvovat zejména:

•  lidé s nadváhou nebo obezitou, především při ukládání tuku v oblasti břicha,
• osoby s nedostatkem pohybu a sedavým zaměstnáním,
• lidé s cukrovkou v rodině (rodiče, sourozenci),
• pacienti s vysokým krevním tlakem, poruchou tukového metabolismu (cholesterol, triglyceridy),
• ženy, které prodělaly cukrovku v těhotenství,
• ženy, které porodily dítě s porodní hmotností nad 4 kg,
• osoby po 45. roce věku, i bez dalších rizikových faktorů, lidé, u kterých byl v minulosti zjištěn prediabetes.
  

Ráda bych zdůraznila význam preventivních prohlídek u praktického lékaře, které hrají klíčovou roli v časném záchytu cukrovky. Právě při nich lze odhalit zvýšenou hladinu cukru v krvi ještě dříve, než se objeví jakékoli obtíže.

V letošním roce se navíc rozšířily možnosti laboratorních vyšetření i jejich četnost, což výrazně zvyšuje šanci zachytit diabetes nebo prediabetes včas a zahájit potřebná opatření. Každý den se počítá – každý „nepoškozený“ nerv na nohou, zachovaný cévní systém a dobrý zrak člověk časem opravdu ocení.

4. Jak vypadá samotná diagnostika – jaké testy děláte a jak se pozná, že už jde o cukrovku, a ne jen „zvýšený cukr“?

Diagnostika cukrovky je založena na jednoduchých krevních testech, které se nejčastěji provádějí u praktického lékaře, případně následně u diabetologa.

Základním vyšetřením je:

• glykemie nalačno – odběr krve po minimálně 8 hodinách lačnění. Pokud je první hodnota mírně zvýšená, je zapotřebí v dohledné době několika dní, odběr zopakovat, jedna hodnota nestačí.
• Pokud je hladina cukru v krvi nalačno výrazně zvýšená a zároveň jsou přítomny typické příznaky cukrovky, je možné diagnózu stanovit už na základě jedné hodnoty. V takovém případě není nutné čekat na opakované odběry, protože jde o jasný obraz onemocnění, který vyžaduje rychlé řešení.
• V případech, kdy jsou naměřené hodnoty hraniční a není zcela jasné, zda už jde o cukrovku, si můžeme pomoci doplňujícími vyšetřeními, například orálním glukózovým tolerančním testem (OGTT) nebo stanovením glykovaného hemoglobinu. Tato vyšetření nám pomáhají posoudit, zda je zvýšení cukru pouze
  přechodné, nebo dlouhodobé.

I pokud se ukáže, že máte „jen“ zvýšený cukr v krvi, je to důležitý varovný signál. Není dobré se uklidňovat tím, že ještě nejde o cukrovku a čekat, až se plně projeví. Právě naopak – je to ideální chvíle začít problém aktivně řešit.

5. Jak velkou roli hraje dědičnost a jak velkou náš životní styl – strava, pohyb, stres?

U cukrovky se téměř vždy uplatňuje kombinace dědičných vloh a životního stylu. Geny nám rozdají karty, ale způsob života rozhoduje, jak se hra bude vyvíjet. Právě proto má smysl začít se o sebe starat včas, zejména když cukrovku v rodině máme.

6. Jak by měla vypadat rozumná skladba jídelníčku u člověka s diabetem 2. typu? A co „diabetické“ potraviny z obchodů – jsou opravdu vhodnější?

Základem jídelníčku u diabetu 2. typu není žádná „speciální dieta“, ale dlouhodobě udržitelný, vyvážený způsob stravování, který pomáhá udržet stabilní hladinu cukru v krvi a zdravou tělesnou hmotnost.

Rozumný talíř by měl obsahovat:

• dostatek bílkovin v každém hlavním jídle (libové maso, ryby, vejce, mléčné výrobky, luštěniny),
• zeleninu – ideálně v každém jídle a v dostatečném množství,
• kvalitní sacharidy v přiměřeném množství (celozrnné pečivo, brambory, rýže, těstoviny),
• zdravé tuky (rostlinné oleje, ořechy, semínka).
  

Naopak je vhodné omezit:

• slazené nápoje a sladkosti,
• bílé pečivo a vysoce průmyslově zpracované potraviny, časté „zobání“ mezi jídly.
  

Velmi důležitá je pravidelnost jídel a kontrola velikosti porcí – i zdravé jídlo může při nadměrném množství zvyšovat hladinu cukru v krvi.

A co tzv. „diabetické“ potraviny z obchodů? Ty často nejsou nutně lepší volbou. Bývají sice bez klasického cukru, ale mohou obsahovat náhradní sladidla, více tuků a kalorií. Navíc mohou vytvářet falešný pocit, že jich lze sníst neomezené množství, což není pravda.

7. Jaký typ pohybu diabetikům nejčastěji doporučujete a jak často by se měli hýbat, aby to mělo skutečný efekt?

Pravidelně opakuji svým pacientům: pohyb je u diabetu jedním z nejúčinnějších „léků“. Zlepšuje citlivost těla na inzulin, pomáhá snižovat hladinu cukru v krvi, krevní tlak, a to často velmi rychle. Bez ohledu na to, jestli se číslo na váze sníží nebo zůstane stejné.

Nejčastěji doporučujeme pravidelný pohyb střední intenzity, který je bezpečný a dlouhodobě
udržitelný:

• rychlá chůze (ideálně svižná, při které se lehce zadýcháte),
• jízda na kole,
• plavání,
• nordic walking,
• lehké posilování nebo cvičení s vlastní vahou.
  

Ideální je kombinace vytrvalostního pohybu a lehkého silového cvičení, které pomáhá udržet
svalovou hmotu – právě svaly jsou totiž hlavním „spotřebitelem“ cukru.

Obecné doporučení je:

• alespoň 150 minut pohybu týdně (např. 30 minut 5× týdně),
• pohyb rozdělit do více dní, ideálně bez dlouhých pauz,
• začínat pozvolna a zátěž postupně zvyšovat.

Velmi důležité je i omezit dlouhé sezení – i krátké procházky během dne mají význam.
Nejlepší pohyb je ten, který je člověk schopen dělat pravidelně. Nemusí jít o sportovní výkony – každý krok se počítá a i malé změny v denním režimu mohou mít na kompenzaci diabetu překvapivě velký vliv. Zkuste to.

8. Když je diabetes špatně léčený nebo zanedbaný, jaké komplikace hrozí nejčastěji?

Pokud je cukrovka dlouhodobě špatně kompenzovaná, tedy pokud jsou hladiny cukru v krvi opakovaně vysoké, dochází postupně k poškození cév a nervů v celém těle. Tyto změny vznikají pomalu, často bez bolesti, ale jejich následky mohou být velmi závažné.

Mezi nejčastější chronické komplikace diabetu patří: poškození nervů (diabetická neuropatie) – projevuje se brněním, pálením, sníženou citlivostí nebo bolestmi, nejčastěji na nohou:

• diabetická noha – drobná poranění se špatně hojí a mohou vést až k závažným infekcím,
• poškození zraku (diabetická retinopatie) – zpočátku bez příznaků, později hrozí zhoršení vidění až jeho ztráta,
• poškození ledvin (diabetická nefropatie),
• onemocnění srdce a cév – vyšší riziko infarktu myokardu, mozkové mrtvice a postižení cév dolních končetin.

Důležité je vědět, že tyto komplikace nevznikají ze dne na den. Vyvíjejí se v průběhu let a velmi často právě v době, kdy pacient žádné potíže nepociťuje. Proto je pravdivé tvrzení, že cukrovka nebolí.

9. Jak často by měl být diabetik kontrolován u odborníka a jaká vyšetření by neměl vynechávat?

Frekvence kontrol u diabetologa je vždy velmi individuální – žádné jedno pravidlo neexistuje. Na začátku onemocnění se obvykle s pacientem vídáme častěji, někdy i po několika týdnech, abychom měli čas vše dobře nastavit a vysvětlit. Jakmile pacient své nemoci porozumí a má diabetes pod kontrolou, mohou se kontroly postupně prodloužit třeba až na půl roku.

Mezi kontrolami může být diabetolog svým pacientům k dispozici i distančně – e-mailem nebo telefonicky, pokud jim to vyhovuje. Pro mnoho z nich je to pohodlnější a přitom stále bezpečný způsob, jak zůstat v kontaktu.

K vyšetřením, která by diabetik neměl vynechávat, patří:

• kontrola očí u očního lékaře (obvykle 1× ročně),
• vyšetření ledvin – moč na bílkovinu (albuminurie) a krevní testy,
• vyšetření nohou – citlivost, prokrvení, stav kůže a nehtů,
• pravidelné kontroly cholesterolu a dalších tuků v krvi,
• sledování krevního tlaku.

10. Jaké jsou dnes moderní možnosti léčby – kromě klasických tablet a inzulinu?

Mezi moderní možnosti léčby patří zejména:

Nové typy léků, které chrání srdce a ledviny
Některé současné léky nejen snižují hladinu cukru v krvi, ale zároveň snižují riziko infarktu, mozkové mrtvice a zpomalují poškození ledvin. Dle studií až o několik desítek procent.

• Léky podporující přirozenou regulaci chuti k jídlu
  Moderní injekční léčba (aplikovaná většinou 1× týdně) pomáhá snižovat chuť k jídlu, hmotnost a zlepšovat hodnoty cukru v krvi. Pro mnoho pacientů je to velká pomoc, zejména pokud bojují s nadváhou. Zároveň jsou bezpečné a také snižují rizika jiných onemocnění.
• Kombinovaná léčba „šitá na míru“
  Dnes běžně kombinujeme různé typy léků tak, aby léčba odpovídala konkrétním potřebám pacienta – jeho věku, hmotnosti, dalším onemocněním i životnímu stylu.
• Moderní technologie
  Stále větší roli hrají kontinuální senzory glukózy, které umožňují sledovat hladinu cukru bez opakovaného píchání do prstu. Pacient tak lépe rozumí tomu, jak na něj působí jídlo, pohyb nebo stres.
  

Cílem moderní léčby není jen „hezké číslo“ cukru v krvi, ale hlavně dlouhodobá ochrana
zdraví, prevence komplikací a co nejvyšší kvalita života.
V posledních letech mám jako diabetolog možnost vidět lepší výsledky léčby než dříve, což
dělá mou práci nejen efektivnější, ale i radostnější.

11. V poslední době se hodně mluví o kontinuálním měření cukru senzory. Pro koho je tato technologie vhodná a jaké má výhody?

Senzor není „jen technická hračka“, ale velmi užitečný nástroj, který pomáhá pacientovi lépe
porozumět vlastnímu tělu a lékaři umožňuje přesněji upravit léčbu. Kontinuální měření glukózy pomocí senzorů je moderní technologie, která umožňuje sledovat hladinu cukru v krvi průběžně během celého dne i noci, bez nutnosti opakovaného píchání do prstu.

Tato metoda je velmi přínosná zejména:

• pro pacienty s diabetem 1. typu,
• pro diabetiky léčené inzulinem (zejména při častých výkyvech cukru),
• pro pacienty, kteří mají sklony k hypoglykemiím nebo je hůře rozpoznávají,
• ale také pro některé pacienty s diabetem 2. typu, u nichž chceme lépe porozumět výkyvům glykémie a nastavit léčbu přesněji.

Hlavní výhody senzorů jsou:

• přehled o vývoji cukru v čase, nejen jednorázová hodnota,
• možnost vidět, jak na cukr působí jídlo, pohyb, stres nebo nemoc,
• upozornění na příliš nízké nebo vysoké hodnoty,
• méně stresu z měření a větší pocit kontroly nad onemocněním.

12. Jak velkou roli hraje psychika a stres v kompenzaci diabetu? A co může pacient dělat, když „ví, co má dělat“, ale nedaří se mu to dlouhodobě dodržovat?

Nejde o selhání vůle, ale o realitu života s chronickým onemocněním. Cílem není dokonalost, ale dlouhodobě udržitelná rovnováha.

S pacienty se snažím hned od začátku nastavovat reálné a dosažitelné cíle. Často je v začátcích spíše brzdím, aby změny nebyly příliš rychlé a metabolismus měl čas si na ně postupně zvyknout. Čím jsou změny pozvolnější, tím bývají dlouhodobě udržitelnější – a právě o to u diabetu jde.

13. Co byste vzkázala lidem, kteří mají z diagnózy diabetes strach, nebo těm, kteří ji právě nově dostali?

Dnešní možnosti léčby jsou velmi široké a většina pacientů může při správně nastavené léčbě a spolupráci s lékařem žít plnohodnotný a aktivní život. Nemusíte vše zvládnout hned a dokonale. Učit se žít s diabetem je proces, který má svůj čas.

Diabetes není selhání – je to informace o těle. Informace, se kterou se dá pracovat. Důležité je nebýt na to sám. Ptejte se, mluvte otevřeně o svých obavách a hledáme spolu cestu, která bude fungovat právě pro vás. Každý malý krok správným směrem se počítá a dlouhodobě má velký význam.

KONTAKT A OBJEDNÁNÍ

Pro objednání nás kontaktujte na telefonním čísle +420 241 241 241 nebo e-mailem na info@medirecoclinic.cz. Těšíme se na Vaši návštěvu.

Sledujte novinky a tipy na našich sociálních sítích.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Medireco Clinic - Poliklinika IPP (@medirecoclinic)